| Článek | |
Rozhovor: Petr Čech |
Rozhovor s Petrem Čechem musel vzniknout v Londýně a ve velkém předstihu, jeho pracovní program je velmi nabitý, zvláště nyní. Třebaže na schůzky může dorazit rychle, velmi rychle. Ve svém novém Aston Martinu DB9.
Petr Čech zrovna projíždí kolem londýnského letiště Heathrow, když před odbočkou uvidí bouračku a blikající policejní vozy. Musí zpomalit, hodně zpomalit, nakonec úplně zastavit. Všude zácpy, dálnice stojí. Auto, ve kterém teď Petr Čech sedí, přitom pomalu jezdit neumí. Aston Martin DB9 je černé žihadlo, které si jeden z nejlepších fotbalových brankářů světa nedávno pořídil. Jako dárek. Pro zábavu.
Vy jste na sportovní auta nikdy vysazený nebyl. Změnil jste názor?
To ani ne, ale nějak mě napadlo, že bych to mohl vyzkoušet a udělat si radost. Doma v garáži máme dvě rodinná auta, jedno používá manželka, druhé je spíš pro údržbu, protože v něm vozíme i psa a nebývá moc čisté. Kupovat třetí rodinné mi přišlo zbytečné, tak jsem narazil na sporťák.
Jak?
Někteří spoluhráči v Chelsea si kupují značku Aston Martin. Na první pohled je to krásné auto, legenda. Ta ruční práce tomu dává úplně jiný rozměr.
Je to i dost drahá legenda, ne?
Není nejlevnější. Tohle auto stojí okolo 120 tisíc liber (3,6 mil. korun, pozn. red.). Ale chtěl bych říct, že existují mnohem dražší auta. Já nechtěl jít přes limit. Víc bych za auto v životě nedal.
Bylo by vám líto peněz? Určitě byste si mohl pořídit ještě dražší.
Ne že bych nemohl rozhazovat, ale nejsem ten typ, který by potřeboval mít doma vozový park za sto milionů. Do aut zase takový blázen nejsem.
V Chelsea by se však automobiloví fanatici našli, že?
Viděl jsem tu parkovat mclareny, které stojí 300 tisíc liber. I dražší auta už stála v našem tréninkovém centru. Záleží na člověku. Když už ty peníze má a je ochotný dát za auto třeba milion liber, tak proč ne? Nedivím se, ale já takový prostě nejsem.
Mimochodem, jaký jste řidič?
Řekl bych, že spíš klidný, i když se za volantem dokážu naštvat. Nemám rád dopravní zácpy, štrúdly aut. Ale kolem Londýna nebo ve městě vlastně stojíte skoro pořád, musíte si zvyknout. Už to neřeším. Vím, že nadáváním nic nezměním.
Nadáváte za volantem?
I takové chvíle se samozřejmě najdou. Když přede mnou někdo jede - s prominutím - jako prase, neudržím se.
I když říkáte, že jste klidný jezdec, máte rád docela svižnou jízdu, ne?
To sedí. Nemám rád, když se ploužím. Nejsem typ, který by jel krokem a kochal se krajinou. Když to dovoluje doprava, tak prostě jedu.
A jsou chvíle, kdy se chováte jako dravec? Kdy se kola protočí, zakvílejí?
To není moje nátura, ale stát se to může. Když potřebuju a je vhodná chvíle, dokážu na to šlápnout.
Tak řekněte, kolik už měl aston martin na tachometru?
Nejvyšší rychlost? Nic šíleného, v rámci možností dodržuju předpisy. Tohle auto by určitě přes 300 kilometrů za hodinu zvládlo, ale já rychlostní rekordy určitě nelámu.
Co byste v autě nikdy neudělal?
Nikdy neříkej nikdy, takže nevím. Můžou nastat situace, kdy poruším všechny svoje zásady. Vážně nevím. Nejsem fanoušek velkého závodění a předjíždění za každou cenu. Jezdit šíleně na silnicích, kde je spousta jiných lidí, byste mě neviděli. To by byla sebevražda. A já vážně nejsem sebevrah.
Takže vás uvidíme spíš svištět po okruhu?
Nevím, jestli uvidíte, ale na okruhu by to snad šlo. Jen já a závodní dráha. Proč ne? Nemám rád chvíle, když necítím, že nemám věci pod kontrolou. A to na dálnici nemám.
Třeba se jednou za volantem dočkáte rychlosti přes 300.
Měl bych chuť, musí to být zvláštní pocit, ale pokud se to nikdy nestane, přežiju to.
Podle čeho si vlastně vybíráte auta?
Podle výbavy, aby mě i mou rodinu chránila. Airbagy jsou naprostá priorita. Prostě abych měl co největší možnost přežít, kdyby se něco stalo. Za druhé užití. Vybírám si bezpečná rodinná auta, kam se vejde spoustu věcí a náš labrador Max. Jen tenhle aston martin je výjimka. To jsem si vážně udělal radost.
První zkušební jízda vás přesvědčila, abyste do něj investoval?
Spíš mě v tom jen utvrdila. Měřím skoro dva metry, ale za volant jsem se vešel úplně v pohodě. Na to, že je to sporťák, je dost komfortní. A navíc to zrychlení, 477 koní pod kapotou. To je úplný jiný rozměr. A navíc dvě další výhody: auto není tak tvrdé a necítím v něm každý malý hrbolek. A mám nad ním naprostou kontrolu.
Přece jen jste přeskočil jednu nebo dvě rychlostní kategorie. Toho se nebojíte?
Ne. Já si to auto nekoupil kvůli tomu, abych se vybláznil, ale abych si jízdu vychutnával.
Vzpomenete si ještě, jaké bylo vaše první auto?
No jistě, ojetý Opel Vectra, jedna-osmička. Koupil jsem si ho za bonus, který jsem dostal od Sparty za přestup z Blšan. Bylo mi osmnáct a já si mohl poprvé dovolit koupit auto. Z bazaru. Ale vůbec mi to nevadilo, aspoň pak škrábance nebyly k vzteku.
I na škrábance došlo?
Hned při druhé nebo třetí jízdě jsem ho odřel na benzince. Ale jinak musím zaklepat, nehody se mi vyhýbají. Naštěstí.
Kde je tomu prvnímu autu konec?
To nevím, ale tenkrát jsem ho dal rodičům a koupil si novou vectru. Sponzorem Sparty byl totiž Opel a hráčům dával slušnou slevu.
Do té doby jste vážně nikdy neměl jiné auto? Škodovku třeba?
Ne, já neměl ani řidičák. A při prvním angažmá v Blšanech mě všude vozili spoluhráči.
Tenkrát jste byl za volantem bažant, dnes máte najeto tisíce kilometrů. Mění se váš styl jízdy?
Jediný rozdíl je asi ve zkušenostech, se kterými ruku v ruce přichází jistota. V osmnácti jsem byl vyjukaný, dával jsem si pozor na všechny věci, které se mohly šustnout vpravo nebo vlevo, což je kolikrát špatně. Nebyl jsem uvolněný. V průběhu let už dělám spoustu věcí automaticky, mám za volantem klid.
Ani přechod na opačnou stranu silnice v Anglii vám nevadil?
Překvapivě vůbec ne. To se musím pochválit. Prostě jsem si jen přesedl napravo a chytil volant. Žádná urvaná zrcátka, žádné škrábance, na kruhových objezdech to šlo od začátku tak nějak automaticky.
Mimochodem, hýčkáte si svoje auta?
No, starám se. Ale nejsem maniak, který by hned musel vyskočit z auta a zametat, když se na něj zapráší. Anebo honem do servisu, když je šrám na kole. Jinak se snažím, aby bylo čisté. Je to vidět?
|
|
| Reprezentační jednička Petr Čech vybíral sportovní auto i podle své výšky 196 cm – to je pro Aston DB9 docela dobrá vizitka. |
Petr Čech
Brankář FC Chelsea, jeden z nejlepších fotbalistů současnosti, několikanásobný držitel titulu Nejlepší brankář v Lize mistrů, v roce 2007 dostal titul Nejlepší brankář v anketě Mezinárodní asociace sportovních novinářů. Na začátku března 2009 měl na svém kontě 55 startů v Lize mistrů, z toho 43 za Chelsea, chlubit se může 23 čistými konty v této prestižní soutěži. 20. května 2010 oslaví 28 let. Jeho prvním vozem byl ojetý Opel Vectra, v minulosti vystřídal řadu modelů, např. Audi Q7, Porsche Cayenne, Lexus RX 300, manželka BMW řady 1. Jeho aktuálním vozem je Aston Martin DB9.
Aston Martin DB9
Supersportovní 2+2místné kupé z hliníkové slitiny. Motor vidlicový dvanáctiválec o objemu 5935 cm3, výkon 350 kW (477 k) při 6000/min, točivý moment 600 Nm při 5000/min. Šestistupňová samočinná převodovka uložená u zadní nápravy, pohon zadních kol. Rozměry 4710 x 1875 x 1270 mm, provozní hmotnost 1760 kg. Zrychlení 0-100 km/h za 4,8 s, nejvyšší rychlost 306 km/h. Průměrná spotřeba 16,4 l/100 km. Cena vrcholné verze přibližně 3 600 000 Kč.