30. 11. 2009 , Autor: Vojtěch Formánek
Záložky:

Megane R.S. se v těchto dnech teprve chystá na náš trh, ovšem ještě před oficiálním uvedením jsme měli exkluzivní příležitost vyzkoušet jeho kvality při mezinárodní prezentaci na jihu Španělska. Ve městě Marbella a blízkém okolí jsme tak prověřili, zda je hoden svých předchůdců s písmeny R.S. ve znaku.

Po krátkém úvodu v hotelu Tryp sedáme do připravených vozů. Jsou ve dvou variantách – šedé kusy ve specifikaci Sport, bílé ve specifikaci Cup. Cup má mít dle dodaných informací tvrdší podvozek, ale rovněž i ochuzenou výbavu. Sport je ta luxusnější a pohodlnější varianta, takový „renault grand tourismo“ nižší střední. Celkově podobná filosofie výbav jako u Clia RS nebo Hondy Civic Type-R.

S kolegou fasujeme šedého Mégana RS, tedy výbavu Sport. Do kufru házím bagáž a při té příležitosti zjišťuji, že na sportovní auto je objem zavazadlového prostoru více než slušný. Pro dva na týdenní dovolenou jako dělaný, na obligátní golfové hole taktéž. Vstupní otvor sice není z největších, ale mrazák stěhovat v Méganu RS nebudeme. Příjemné, jednoduché a účelné je vybrání v plastu vnitřního obložení třetích dveří, za které se lehké víko dobře zavírá.

Obcházím vůz zvenku a na první pohled musím uznat, že design je jeden z těch povedených. Verze RS dostala přední a zadní oplastování nárazníku ve sportovním provedení, přičemž zadní díl ještě oživuje jediná, zato náležitě veliká koncovka výfuku umístěná uprostřed. Nechybí móda poslední doby - denní diodová světla tam, kde obvykle najdeme mlhovky (na každé straně po třech diodách). Od běžného Méganu pak verzi RS odlišují ještě plastové nástavce prahů a blatníků, zatmavení oken a viditelně menší světlá výška. Celek doplňují velice atraktivní 19palcové disky kol, na kterých jsou v případě našeho vozu nazuty pneumatiky úctyhodné šířky 235mm. Už tak atraktivní a agresivní vzhled standardního Méganu Coupé dovedla verze RS takřka k dokonalosti, a vůz se na silnici nedá přehlédnout. Pro někoho výhoda, pro někoho nepříjemnost.

Usedám za volant a první dojem z interiéru je velmi dobrý. Při své výšce 185cm nalézám vhodnou polohu celkem snadno, i když nutno dodat, že například v Golfu se cítím ještě o něco lépe, nemluvě pak třeba o BMW 1. Sedák je v nejnižší poloze totiž stále o pár centimetrů výše, než bych si představoval, a podobně by dalo mluvit o volantu - je sice nastavitelný v poměrně širokém rozsahu jak podélně, tak příčně, ale opět by bylo příjemnější moci si volant ještě o kus přitáhnout.

Volant samotný se velmi příjemně drží, vybrání „ve tři čtvrtě na tři“ není přehnané jako u některých konkurentů. To samé se dá napsat o tvaru řadící páky, jejíž hlavice padne dobře do ruky, i když tak nějak „po francouzku“. Sedadla (provedení  Sport) mají slušné boční vedení, v utaženějších zatáčkách z nich člověk rozhodně nevypadne. Zamrzí chybějící alespoň manuálně ovladatelná bederní opěra, tím spíš, že sedadla jsou ve verzi Sport víceméně standardního typu, určitě ne žádné polozávodní skořepiny. Míru pohodlí ukáže až delší svezení.

Materiály použité v interiéru jsou vysoké kvality, plně srovnatelné s německými konkurenty, etalony v této oblasti. Potěší látkové obložení stropu v černé barvě a flokované A sloupky. Plasty jsou na první i druhý pohled kvalitní, rovněž tak kožené čalounění sedadel a výplní dveří, vše s vkusnými žlutými švy. Příliš nepotěší integrovaný multimediální systém Carminat s navigací, který se ovládá snad 50 různými tlačítky a vůbec nepadá v úvahu, že by se v tom člověk intuitivně orientoval během několika minut.

Ale dost už řečí, pojďme nastartovat a hurá do horských serpentin. Po nastartování tlačítkem s kartou keyless drive v kapse se… nestane nic. Motor trochu zabrumlá a to je vše. Vůbec zvukový projev pohonné jednotky je při běžné jízdě v první polovině otáčkového spektra velmi sterilní. Legrace začíná až tak od pěti a výše, kdy motor chytne správně chraplavý zvuk a jízda dostává pocitově úplně novou dimenzi. Ve městě a při nízkých otáčkách jinak o motoru příliš nevíte, na dálnici už však ano. 250koňový dvoulitrový turbomotor kvalitně zatahuje od dvou tisíc, dole má logicky mezeru, ale to vyplývá z filosofie konstrukce agregátu. V celém spektru od dvou nahoru disponuje nepřestávajícím tahem, který končí až u omezovače, nejvyššího výkonu dosahuje motor v 5500 min-1.

Za zmínku stojí pedály, které se ovládají po zvyknutí si  na jejich strmý chod docela dobře. Brzda je ale opravdu ostrá, což není třeba ve městě nic příjemného. Řazení probíhá bez zaváhání, řadící páka má očekávatelně dlouhé dráhy. Osobně mě příliš nepotěšily palubní přístroje, které jsou jednak díky žlutému podbarvení vyloženě pouťové, a jednak jsou podivně skloněné nazad. Věci nepřispívá ani nepříliš povedený font a tmavě červené rafičky, kdy třeba u ukazatele objemu paliva v nádrži pořádně nerozeznáte rafiku od černého pozadí. Při zapnutí podsvícení se situace zlepší.

Výhled z vozu je směrem dopředu standardní, směrem dozadu dost tragický. Při couvání ani nemá smysl se otáčet, protože víc je vidět v bočních zrcátkách (mimochodem velmi rozměrných) než skrze zadní okno případně dvojici bočních. Ač jsem si vždycky myslel, že následující slova nikdy nenapíšu („přece umím couvat…“), zadní parkovací senzory jsou nutností, protože skrze malinké zadní okénko není vidět nic. C sloupky jsou výjimečně masivní a holt zde design dostal přednost před účelností. Stejně tak nastává problém při nájezdu na dálnici nebo při dávání přednosti na křižovatce se šikmým příjezdem. Ohlédnete se doleva za sebe a vidíte pouze plasty, pak zadní reproduktory a pak skrze zatmavené boční okno nebe nad hlavou. Stejná situace platí při ohlížení se doprava, takže je to jen na zrcátkách.

Hodnocení podvozku si nechám až na svezení na okruhu, jisté ale je, že verze Sport není přehnaně tvrdá, byť jízda s ní určitě není vzor plavnosti. Je to tak akorát, větší výmoly otřesou celým autem a i posádkou, ale to k tomu asi u verze RS patří. Jsem zvědav na specifikaci Cup a její kombinaci s místními silničkami, které nejsou děr a výmolů vůbec prosty. Jinak auto sedí dobře, ale to by se asi dalo při té mamutí šířce pneumatik čekat u každého podobného vozu. Uvidíme zítra na okruhu, jak se bude megan chovat.

Z pohledu běžného řidiče se auto příjemně ovládá, řízení nemá nijak strmý převod, řadící páka běhá jako po másle a trocha zvyku je třeba pouze na pedálech. 250 koní pod kapotou je – pokud si to majitel přeje – pouhým bonusem navíc k dobře ovladatelnému a celkem pohodlnému polokupátku. První den za volantem je za námi, a uvidíme na okruhu a při delší cestě, jak se bude ereso projevovat dál.

• Představení Renault Megane RS v Marbelle