13. 12. 2010 , Autor: Michael Kudela, Foto: Michael Kudela
Tagy:	Škoda , yeti , bajkalské jezero , bajkal , cestopis , sibiř ,

Po vysvobozování auta z písečné pasti je písek všude. Na sedadlech se rozkládá soukromá poušť, na koberečcích hotová spoušť. Písek nám skřípe i mezi zuby, to jak jsme se plazili pod nárazníkem, abychom odhrabali masu těžké a sypké písečné pasti zpod auta. S yetim jsme toho při této ruské pouti nenajeli moc, ale terénních radovánek jsme si užili do sytosti.

"Písek nám skřípe i mezi zuby, to jak jsme se plazili pod nárazníkem, abychom odhrabali masu těžké a sypké písečné pasti zpod auta."

Zatímco před dvěma lety jsme s Octavií Scout absolvovali více než čtyři tisíce kilometrů z Irkutsku do Vladivostoku po místních divokých cestách necestách, tentokrát se Škoda rozhodla prověřit svůj nejterénnější model Yeti na mnohem kratším úseku. Trasa dlouhá sotva pár desítek kilometrů však vedla přes různé terénní nástrahy Zabajkalského národního parku na břehu úchvatného jezera Bajkal.

Náš tábor s jurtami nám poskytl bezpečné útočiště.

Místo je to pusté, pro účely novinářské prezentace zde dočasně vznikl pod dohledem správy parku malý tábor hned na břehu jezera. Bajkal se nachází v Burjatské republice, jejíž obyvatelstvo tvoří z velké části Burjati, někdejší mongolští pastevci. Jak místní Rusové, tak Burjati jsou srdeční a vstřícní, každý se zajímá, odkud jsme a co že to máme za podivné auto – značku Škoda uprostřed Sibiře nikdo nezná. Leda nákladní tatrovky tady nesou prapor českého automobilového průmyslu, jinak vedle volh a lad na místních málem polygonech (to byste koukali, co projede třicet let stará volha s poháněnou tuhou zadní nápravou!) dominují japonské značky. Mnohá auta mají volant vpravo, protože se sem vozí ojetiny rovnou z Japonska přes přístav ve Vladivostoku, většina z nich je ale v dost zbědovaném stavu. Off-roady ale zdaleka nepřevládají, ty si kupují jen bohatší, běžní lidé si musí vystačit s oprýskanou corollou. A do téhle společnosti se vydal od pohledu drobný a křehký vůz, jehož nejdrsnějším terénem v domácích podmínkách je pravý pruh dálnice D1...

Mělký brod je pro yetiho ještě snadnou překonatelnou překážkou.

Příroda je u Bajkalu nádherná, vozový park unikátní, zato cesta i na ruské poměry dost drsná. Hlavní komunikací napříč národním parkem je polňačka se spoustou hlubokých výmolů. Ty nejhlubší jámy drží tolik vody, že bychom zde yetiho mohli utopit. K tomu ještě autoři trasy přidali pár speciálních úseků typických pro místní podmínky. Tedy přejezd písečných dun a průjezd lesní stezkou, kudy místní ve všehoschopných zilech a kamazech tahají dřevo. Však také na námi převzaté škodovce už byly znát první šrámy od předchozích novinářů – nejpatrnější byly boule na bočnicích těžce zkoušených pneumatik (mimochodem také jsme asi dvě přidali). Ruští organizátoři to ovšem tentokrát autům ani trochu neulehčili: zatímco na scoutech jsme před dvěma lety měli pružnější ocelová kola obutá do zimních plášťů s hrubým vzorkem, yeti dostal sedmnáctipalcové hliníkové disky s nízkoprofilovými silničními dunlopkami. Není divu, že jsme málem zapadli hned na začátku, při vjezdu na písčitou cestu.

Světlá výška jen 180 mm patří mezi SUV k nejmenším a na pistě s hluboce vyjetými kolejemi nedává yetimu mnoho šancí, zvláště když jej zatěžují hned čtyři ne zrovna vychrtlí novináři. Před terénní „vložkou“ vypínáme ESP a aktivujeme režim off-road – jak později zjišťujeme, tady děláme kritickou chybu. Yeti zpočátku statečně vyráží vstříc dunám. „Ruské“ škodovky pohání benzinová osmnáctistovka se 118 kW, pro jízdu na sypkém povrchu je ale třeba držet vyšší otáčky na první, nanejvýš druhý stupeň. Jinak hrozí zapadnutí. Motoru se ale do otáček nechce, jak za pár zatáček pochopíme, právě kvůli nevhodně sepnutému módu do terénu.

Hluboký písek byl nad síly yetiho a jeho silničního obutí.

Režim off-road se hodí pro sjíždění bahnitých svahů, v písku se ale motor začíná dusit, otáčky klesají, auto zpomaluje – a už stojíme. A to tak, že auto bezmocně visí na břiše. Tady nemá smysl přidávat plyn, jen bychom se víc zahrabali a v horším případě spálili spojku. Ještě že na střeše jsou pro všechny případy vyprošťovací hliníkové plechy a do výbavy ruský tým přidal každé posádce jednu lopatku. Takže střídavě jeden hrabe a zbylí tři potutelně fotografují nebo zkoušejí odstranit písek rukama.

Jenže ani to nestačí, písek byl v tomto místě hodně hluboký. Za chvíli naštěstí kolem projíždí jeden z off-roadů najatých pořadateli, letitý Land Cruiser 80 předělaný na monstrum schopné projet snad i minovým polem. Stačí přichytit kurtu do háku v nárazníku a na druhý pokus nás obr s koly sahajícími yetimu do výše světlometů vysvobozuje. Na úseku dlouhém možná tři čtyři kilometry zapadneme ještě dvakrát, to už se ale vysvobozujeme sami. Důležité je mít vypnuté ESP, nesahat na tlačítko off-road a v nejhorších místech jet na jedničku s otáčkami kolem tří čtyř tisíc.

Po zapadnutí nezbývá než zavolat opravdový terénní vůz...

Na „hlavní“ silnici si auto ani řidiči také neodpočinou. Stále musíme být ve střehu a hlídat nebezpečné kameny a jámy. Smekáme před tuhostí karoserie (kupodivu i s prosklenou střechou) a klidným řízením, které filtruje pořádné rány do přední nápravy. Na druhé terénní zkoušce se kompaktní SUV ukazuje v lepším světle než ve zrádném písku: lesní stezka s vymletými kolejemi a vyčnívajícími hrboly prověřuje trakci (opět výborná), zkřižitelnost náprav (nic moc, ale kvalitní 4x4 si s kolem ve vzduchu poradí) i světlost (sem tam škrtáme prahem, ale při opatrné jízdě to autu neublíží). Druhým testem už prochází auto i naše řidičské schopnosti na výbornou, správně funguje řízené sjíždění podmáčených kopců.

Yeti si tedy užil své a my s ním, navečer se ovšem bezpečně vracíme do tábora. Jednou bychom se k Bajkalu chtěli určitě vrátit. Snad ani ne pro terénní radovánky, podobné jen tak tak sjízdné nástrahy umí nabídnout i vojenský újezd. Ale kvůli úžasné přírodě a báječným lidem určitě ano.

Oblíbený způsob hromadné dopravy: jako autobus zde slouží staré korejské dodávky řízené privátními řidiči.

V Burjatské republice se mísí mongolské a ruské tradice.

• Škoda Yeti 1.2 TSI Ambition
  
• Škoda Yeti 1.8 TSI 4x4 Experience
  
• Se Škodou Yeti u Bajkalu
  

• Škoda MR2011: Co je nového?
  
• Škoda Yeti edice Champion
  

• auto motor a sport
  

	Novinky: Pařížské předpremiéry MASTER-TEST: Malé vozy - Fabia porazila 9 svých soupeřů! Test: Jaguar XJ 3.0 D, Kia Sportage 2.0 CRDi Dlouhodobý test: Renault Laguna Grandtour 2.0 T Fascinace: Unikátní Tatra V8i