2010-12-28 , Autor: Michael Kudela, Foto: Jiří Steiger
Tagy:	SRT8 , challenger , dodge , test ,

Vlna retromobilů, kterou vyvolal nepříliš úspěšný VW New Beetle a mezi americkými vozy naopak slavně rozvířil Chrysler PT Cruiser, zasáhla před pár lety i kdysi slavný segment tzv. pony cars, na americké poměry střízlivě velkých kupé s příznivou cenou a atraktivní karoserií. Současná slavná trojka amerických vzpomínek na éru silných a dostupných kupé, která kdysi na předměstích předváděla nejlepší akcelerace a burn-outy, čítá Ford Mustang, Chevrolet Camaro a Dodge Challenger. Díky pochopení importéra značek Chrysler, Dodge a Jeep jsme mohli během jednoho víkendu vyzkoušet na vlastní kůži a na českých silnicích právě challenger - a to v jeho nejlepší verzi SRT8.

Tohle auto zčásti nahání hrůzu, zčásti vzbuzuje úsměv.

První dojem? Tohle auto zčásti nahání hrůzu, zčásti vzbuzuje úsměv. Hluboce jiskřivý černý lak, nekonečná příď s nasupenými světlomety a nízká zasklená plocha umocňují pocit, že dlouhé víko zavazadlového prostoru skrývá nejmíň dvojici lehkovážných, jimž byla od mafiánského bosse učiněna nabídka, již nešlo odmítnout. A oni odmítli. Takže se teď vezou.

Úsměv naopak vyvolají doslova gigantická 20palcová kola kontrastující s hranatou karoserií opentlenou prapodivně nápadnými spoilery vpředu a vzadu. To je dílo samotné automobilky, nebo se do jinak celkem atraktivně vypadajícího vozu pustila parta nadšenců kdesi v Kalifornii?

Nastupte si. Nabídka, která se neodmítá.

Jenže nesmíte udělat stejnou chybu jako autor těchto řádků. Tedy připustit odmítavý přístup na základě prvního dojmu. Tohle totiž opravdu není auto pro - v lepším případě - majitele nočních podniků nevalné pověsti. Už druhý den se kritik za volantem začíná podezřele sledovat v zrcadle: a kruci, já se za volant toho dodge těším! Není se mnou něco v nepořádku? Vždyť co na něm je: má gigantickou karoserii, ale interiér je sotva průměrný. Sériově dostal 20palcová kola s obřími brzdami Brembo, ale klimatizace se nastavuje manuálně. A co s příšerně velkým osmiválcem (mimochodem s dvouventilovým rozvodem), když se jeho divoký točivý moment na asfalt přenáší dost těžko a nepomůže mu v tom ani podvozek z mercedesu? Skutečně, nápravy tohoto monstra (a spousta dalšího, třeba řízení či nezaměnitelná všehoschopná páčka vlevo pod volantem) mají svůj původ v někdejších bratrských modelech třícípé hvězdy. Ani samosvorný diferenciál u SRT8 toho moc nesvede, když ze značné hmotnosti 1,9 t připadá na zadní kola necelých 46 procent. Tak proč se mi proboha přisprostlý frajírek z Kanady začíná líbit?

Respekt.

Například proto, že vůz vyráběný v Ontariu je úplně jiný než celý zbytek automobilové produkce (s výjimkou zmíněné dvojice amerických retrokupé, ale ve srovnání s nimi je nejvíc podobný svému vzoru). Luxusní vozy novodobých japonských výrobců vedle něj vypadají jako hračky chlapců z matfyzu. A nejmodernější vypilované sedany třeba zrovna od Mercedesu, ať nechodíme daleko, působí zpoza té hromady oceli a malého kousku skla jako výsledek sice obdivuhodného, ale tak trochu trapného pinožení třídních primasů. Proč ladit aerodynamiku a měřit vztlaky na nápravách? Stačí přidat masivní lem po celé nekonečné šíři zadního víka, nazvat jej spoilerem, a je to. Kvůli komu má smysl přidávat rychlostní stupně do nemyslitelných výšin? S pěti rychlostmi, jemně cvakajícími pod dohledem tradičního hydrodynamického měniče, se nemusíte o nic starat. Spotřeba, emise, digitalizace, miniaturizace a kdoví jaká ještě -izace vypadají směšně, když máte v autě vzácně pravdomluvný ukazatel průměrné spotřeby, u něhož cokoli pod 15 litrů můžete vydávat za nejlepší důkaz své dobrotivé povahy.

Klimatizace pouze manuální, ale komu by to vadilo?

Navíc brzy zjistíte, že i když třeba klimatizace není samočinná a čidlo kvality vzduchu nezná ani z vyprávění, nakonec vám ve voze nic zásadního nechybí. Důležité je kvalitní audio a to SRT8 má (systém Boston s 19 reproduktory a velmi důrazným surroundem). Zřejmě ne náhodou v něm nejlépe vyniknou oldies hity. Ovládání na volantu už dorazilo i do Ameriky, dokonce se uprostřed jinak dost fádní přístrojové desky skví trochu jako ufo dotyková obrazovka navigace s vestavěným pevným diskem. Větší radost by udělalo klasičtěji řešené zařízení imitující stará rádia (jako třeba právě v mercedesech), ale budiž. Jestli projdete stejným procesem od absolutního odmítnutí přes údiv nad vlastním zájmem až po plné propadnutí stylu tohoto amerického drzouna, pak nejspíš odsoudíte i jindy velmi příjemné bezklíčkové startování. Tyhle kosmické technologie jsou tady jaksi navíc.

Velkorysá sedadla jsou pohodlná a kupodivu dostatečně profilovaná i pro postavy evropských kovbojů, volant se nastavuje ve velkém rozsahu, plyn zabírá docela citlivě. Á propos plyn: s ním tedy zacházejme velmi opatrně. Stačí přitlačit o pár centimetrů dál a z nagelovaného frajírka se začíná vyklubávat zkušený tanečník brakedance. O horší trakci řeč už byla, ale není se co divit: amerických 425 koní a 569 Nm je už slušná porce síly (na „amerických“ 60 mil za hodinu neboli 96 km/h dokáže vůz zrychlit za 4,9 s!). Kupodivu sériové ESP zůstává v takových chvílích v klidu a vše nechává na samosvoru.

Velkorysá sedadla se nesou v jasně americkém stylu.

Řízení je na jednu stranu mercedesovsky vláčnější, ale také za všech okolností klidné. Geometrie původem ze Stuttgartu moc znát není, vůz se ochotně stáčí i do ostrých zatáček. Najednou zjišťujeme, že s challengerem si můžete dovolit hodně divoké kousky, jen musíme být pořád ve střehu. 20palcová kola občas vůz zhoupnou tak, že svou reakcí překvapí. Vrcholem je zátah motoru, který po 4000/min chytá druhý dech a s patřičně hlubokým osmiválcovým duněním táhne do 6100/min, kdy automat - snad kvůli prudkému sešlápnutí plynu - o poznání rychleji přeřadí na vyšší stupeň. S úžasným zvukem soupeří o primát naprosto bezchybné brzdy, které vynikají nejen sportovně drsnou schopností zastavit rozpálené auto, ale i komfortním a plynulým ovládáním.

Závěr netradičního testu tohoto hodně neobvyklého vozu bude možná znít dost nečekaně: po čtyřdenní zkušenosti s nejsportovnější verzí Challenger SRT8 se nám nejlépe jezdilo po městě a kvalitních silnicích kolem něj. Tam nejvíce vynikne výstřední styl auta, drsný zvuk osmiválce předhánějící se s propracovanou audiosoupravou. 425koňový motor sice umí divoce zrychlovat a brzdy naopak jízlivě zpomalovat, podvozek se ovšem nejvíc hodí k pouličním projížďkám. Drsnější styl mu také není proti srsti, ale vyžaduje plně koncentrovaného jezdce. Nejlepší zprávu jsme si ale nechali na konec: tuhle americkou parádu můžete mít v garáži přímo od importéra včetně všech záruk za necelých 1,3 milionu korun. Zkuste najít v této cenové hladině jiné kupé s takto ohlušujícím osmiválcem. Vlastně s jakýmkoli osmiválcem...

HODNOCENÍ: 4/5

Šestilitrový osmiválec doprovází mimořádná zvuková kulisa.

TECHNICKÉ ÚDAJE:
Karoserie
Délka x šířka x výška 5023 x 1923 x 1449 mm, rozvor 2946 mm, pohotovostní/celková hmotnost 1874/- kg. Zavazadlový prostor 0,460 m³ (SAE), objem palivové nádrže 72 l.

Podvozek
Vpředu lichoběžníková náprava, vzadu víceprvkový závěs, brzdy kotoučové s vnitřním chlazením. Pneumatiky 245/45 R 20. Pohon zadních kol, pětistupňová samočinná převodovka.

Motor
Zážehový vidlicový osmiválec HEMI, dva ventily na válec, zdvihový objem 6059 cm³, největší výkon 317 kW (425 k SAE) při 6200/min, točivý moment 569 Nm při 4800/min.

Jízdní výkony
0 – 60 mil/h                           4,9 s
Nejvyšší rychlost                    268 km/h
Spotřeba dle US normy           12,4 až 18,0 l/100 km

Cena
Challenger SRT8                    cca 1 300 000 Kč
Testovaný vůz                       cca 1 300 000 Kč

• Dodge Challenger SRT8
  

• Dodge Challenger SRT8
  
• Dodge Journey 2.0 CRD R/T aut.
  
• Ferrari 458 Italia
  
• Ferrari 430 Scuderia, 599 GTB Fiorano a 612 Scaglietti
  

	Novinky: Pařížské předpremiéry MASTER-TEST: Malé vozy - Fabia porazila 9 svých soupeřů! Test: Jaguar XJ 3.0 D, Kia Sportage 2.0 CRDi Dlouhodobý test: Renault Laguna Grandtour 2.0 T Fascinace: Unikátní Tatra V8i