2010-02-04 , Autor: Jiří Steiger, Foto: Jiří Steiger a archiv
Tagy:	599 , fiorano , gtb , 612 , scaglietti , ferrari , 430 , scuderia ,

Vozy Ferrari se nepoštěstí řídit každý den. My jsme díky českému zastoupení měli to štěstí svézt se nejen s nejžhavější novinkou, odlehčeným modelem 430 Scuderia, ale rovněž ostatními dvěma modely značky, dvanáctiválci 599 GTB Fiorano a 612 Scaglietti. A to rozhodně ne jen symbolicky, ale s každým z vozů na více než sto kilometrů dlouhé trati vinoucí se serpentinami v kopcovité krajině v okolí Maranella.

Závodní vůz s přiděleným povolením na běžné silnice – tak po všech stránkách působí Ferrari 430 Scuderia. Klasický červený lak doplňují „bojové“ černé pruhy, přední nárazník má ještě větší vstupy vzduchu, pod zadním nárazníkem přibyl obří difuzor, výfuky se přesunuly výš vedle registrační značky… Ještě větší změny se však odehrály v interiéru. Klasická sedadla byla nahrazena (skoro)závodními skořepinovými (čtyřbodové pásy jsou ale za příplatek), čalouněné výplně dveří byly nahrazeny jednoduchým karbonovým výliskem a honbě za uspořenými kilogramy musely ustoupit i „zbytečnosti“ v podobě koberečků či autorádia (i když testovaný vůz jím přece jen byl dodatečně vybaven). Místo uzavíratelné schránky před spolujezdcem je pouze síťka, kožené potažení přístrojové desky ale zůstalo. 

Vizuální pocit ze závodního vozu se potvrdí i akusticky po nastartování motoru (stylově červeným tlačítkem na volantu) a prvním protočením na volnoběh – zvuk by totiž klidně mohl soupeřit s formulí 1, byť ta samozřejmě dosahuje přece jen o pár decibelů víc… Podobné je také uložení motoru, řidiči stačí ohlédnout se dozadu, aby přes plexisklo uviděl nyní ještě o dalších 15 kW posílený vyleštěný osmiválec, nedočkavě se po nastartování chvějící jen pár centimetrů za jeho hlavou.

A chvět se jen tak nepřestane ani srdce řidiče – stačí znovu prošlápnout plynový pedál, tentokrát však se zařazenou rychlostí, a je přitom jedno, zda jedničkou či šestkou… Psát o fascinujícím zrychlení je v případě Ferrari jako nosit dříví do lesa, ovšem spojení vjemu zatlačení těla do sedadla, řevu motoru a postupně se rozsvěcujících kontrolek na volantu, signalizujících blížící se maximální otáčky, je natolik podmanivé, že vám nedá spát ještě několik dnů poté. Neméně fascinující je rychlost řazení převodovky F1-Superfast 2, která byla u scuderie zkrácena na neuvěřitelných 0,06 sekundy – opět se zde nelze ubránit srovnání s formulí 1, která dosahuje kratší čas o pouhých 0,02 s… Přeřazení obzvláště v otáčkách před červeným polem doprovází skutečně velmi silné kopnutí, zvuková kulisa je přitom obdobná jak ta, kterou jakou známe z televizních přenosů Velkých cen při záběrech z kokpitu vozů. 

Scuderia při řízení působí velmi lehkým dojmem – a aby také ne, když její pohotovostní hmotnost je pouhých 1350 kg… Extrémně přesné a strmé řízení posílá vůz do požadované stopy s milimetrovou přesností, díky motoru umístěnému uprostřed je vozu absolutně cizí byť sebemenší náznak nedotáčivosti. Při výjezdu ze zatáčky je samozřejmě třeba dát pozor na prudší stisky plynu, zde koncepce „vše vzadu“ žádnou chybu neodpouští. Především míru zásahů elektroniky je možno nastavit na otočném voliči Manettino, umístěném, kde jinde, než opět po vzoru formulí 1 na volantu. Na výběr jsou možnosti pro jízdu na mokrém povrchu, sportovní, závodní režim, vypnutí protiprokluzu při zachování kontroly stabilizace a kompletní odpojení všech „hlídačů“. Na středovém tunelu je navíc možno zvolit měkčí nastavení tlumičů, což zde není ani tak pro zvýšení komfortu, jako spíš zlepšení jízdních vlastností na ne zcela rovné silnici, kde by příliš tvrdé nastavení bylo naopak minusem. Přilnavost k vozovce je takto skutečně obdivuhodná, stejně jako trakce při zrychlení – na obojím má svůj podíl nový elektronicky řízený diferenciál. 

Pro opravdu ostrý start je zde navíc k dispozici Launch Control, který se aktivuje opět tlačítkem na středovém panelu. Pak stačí přidržet pedál brzdy, patřičně přidat plyn a po uvolnění brzdy nechat ferrari vyrazit vpřed takovou silou, že udávané zrychlení z 0 na 100 km/h za 3,6 s vám přijde skoro jako podhodnocené… Ani elektronika zcela nezabrání mohutnému kouři od zadních pneumatik, otáčky motoru vytočeného na maximum jen dotvářejí kulisu pekla – nebo ráje…? Pro ty, co stále litují, že v žádném ferrari již nenajdou klasickou manuální převodovku, je toto dalším pádným důkazem, že v tak špičkovém stroji jako scuderia by již byla nejslabším článkem…

Neméně fascinující zážitky za volantem poskytne ale také větší Ferrari 599 GTB Fiorano. Jeho největším trumfem je dvanáctiválec o objemu šest litrů, který pochází z modelu Enzo, byť zde má o 29 kW nižší výkon. Měl by snad ale někdo tu drzost tvrdit, že 456 kW je málo? Zvláště po byť jen krátkém svezení, resp. jediném vytočení motoru k hranici maxima… Ječivý zvuk dvanáctiválce zní snad ještě závodněji než osmiválec ve scuderii, zrychlení je díky mohutnému zátahu dvanáctiválce subjektivně ještě výraznější – byť ve skutečnosti fiorano za scuderií zaostává o 0,1 s. Naopak jasně patrná je ale o plných 415 kg vyšší hmotnost, stejně jako uložení těžkého motoru vpředu. Řízení, byť souzeno podle běžných měřítek stále na naprosto špičkové úrovni, je již přece jen o něco méně přesné a komunikativní, ostrý převod mu ale zůstal – stejně jako na volantu tlačítko startování a otočný ovladač Manettino, na rozdíl od 430 zde bez možnosti vypnutí pouze protiprokluzu, naopak navíc přibyl „zimní“ režim. Puritánsky holý interiér scuderie zde střídá vrcholný luxus, mezi přístroji přibyl velkoplošný barevný displej zobrazující veškeré provozní údaje – s výjimkou průměrné spotřeby paliva… Poté, co stejně jako u scuderie přijíždíme ze 120 km dlouhé trasy se skoro z poloviny vyjetou 105litrovou nádrží, chápeme, že řešit něco tak přízemního jako spotřebu paliva je pro ferrari opravdu nedůstojné…

Naposledy usedáme do „nejcivilnějšího“ ze současných ferrari, čtyřmístného modelu 612 Scaglietti. Uvedený počet míst můžeme napsat s klidným svědomím, protože i na sedadlech vzadu je překvapivě dostatek místa, většina jiných kupé by mohla ferrari závidět. Dvanáctiválcový motor, zde o něco starší konstrukce než ve fioranu, disponuje stále velmi početným stádem 540 koní (397 kW), rozdíl je ale přece jen znát. Stejně tak řízení má citelně méně strmý převod, speciality v podobě Manettina či Launch Control rovněž chybí. Jízdní režimy se zde nevolí tlačítky, ale miniaturní páčkou na středovém tunelu, rychlost řazení „běžné“ verze robotizované převodovky F1, velmi daleko za dobou, na kterou jsme zvyklí z běžných vozů.

Při přímém srovnání vyniknou mezi jednotlivými modely Ferrari jasné rozdíly. Nekompromisně sportovní scuderia, supervýkonné fiorano či čtyřmístné scaglietti určené spíš pro dlouhé cesty a umožňující největší individualizaci – vyberte si přesně podle svého gusta, tedy pokud máte na účtu připravených cca 6 000 000 Kč…

Text: Jiří Steiger
Foto: autor a archiv

• Ferrari 430 Scuderia, 599 GTB Fiorano a 612 Scaglietti
  
• Ferrari 458 Italia
  
• Ferrari F430 Scuderia
  
• Ferrari California
  

• Ferrari 458 Italia
  
• Nissan GT-R: Jízdní dojmy
  
• Mercedes-Benz SLS AMG
  
• Dodge Challenger SRT8