2009-09-17 , Autor: Michael Kudela, Foto: Jan Dvořáček, Jiří Steiger a autor
Tagy:	CDI , Benz , MB , Mercedes , dlouhodoby test , C , c220 , 220 ,

Mít mercedes... Pro některé nedostižný sen, pro další symbol úspěchu či kvality, pro jiné znamení snobismu a přehnaného luxusu. Jak je to doopravdy? To jsme zakoušeli na vlastní kůži po dobu devíti měsíců, kdy jsme den co den testovali „náš“ Mercedes C 220 CDI. Na jednu stranu skutečně poněkud výstřední zboží, na druhou nečekaně praktický a příjemný automobil, který je neprávem ve stínu kupodivu ne až o tolik levnějších passatů a mondeí, ale i přímých prémiových soupeřů Audi A4 a BMW řady 3. Tím spíše jsme chtěli při příchodu nové generace zjistit, proč tomu tak je? Je o tolik dražší? Nebo jeho provoz stojí víc? Anebo jeho body sráží omezená užitná hodnota? A protože české zastoupení značky Mercedes-Benz vyšlo našemu požadavku na dlouhodobý test vstříc, převzali jsme letos na jaře na devítiměsíční maraton zcela nový, podle naší specifikace objednaný Mercedes C 220 CDI.

Podvozek je pohodlný a velmi jistý zároveň. Ve slalomu se potvrdilo skvělé řízení a precizní vedení kol.

Naši pravidelní čtenáři se mohli s průběhem testu detailněji seznamovat v loňských vydáních číslo 6, 9 a 12. Na začátku jsme si s trochou nadsázky stanovili za cíl testu zjistit, zda „céčko“ vyhoví tradičním nárokům české rodiny, která co víkend vyráží na chalupu, na výlet na kolech a na prázdniny se spoustou kufrů do Chorvatska. Zrovna tak jsme se ale na vyšňořený mercedes dívali přísnýma očima účetního oddělení menší firmy, pro kterou by ještě před pár lety byl nákup mercedesu znamením nemístného rozhazování. Po loňském zemětřesení v oblasti cen nových automobilů a razantním nástupu importovaných značek to už však rozhodně neplatí. Posuďte sami: námi zvolený model v komfortněji řešené úrovni Elegance stál při objednávce v listopadu 2007 plných 1 160 000 korun, zatímco dnes byste stejně vybavený vůz získali za oficiální cenu 1 037 000 Kč, což představuje více než desetiprocentní pokles. Kombi 220 CDI v úrovni Classic pak s už tak slušnou výbavou pořídíte za překvapivých 854 000 Kč, další šanci na slevu představuje odpočet N1 nebo akční verze 200 CDI Activity.

Kryt hrdla nádrže otvíráte pouhým dotykem, samotnou zátku si můžete odložit na vnitřní stranu krytu.

Ještě k onomu „vyšňoření“ testovaného mercedesu: záměrně jsme se při jeho „pořízení“ drželi zkrátka a dopřáli si jen pár luxusních prvků. Nad rámec štědré základní výbavy (sedm airbagů, duální klimatizace, dnes již také rádio s Bluetooth) jsme přidali jen samočinnou převodovku (v ceně je velmi praktický tempomat), bixenonové světlomety (v levnější verzi bez zatáčení), metalízu a parkovací čidla. Jinak je vůz na obrázcích sériový, včetně poněkud fádních 16palcových kol (ta bychom raději vyměnili za 17palcová, komfort na „šestnáctkách“ je stále velmi dobrý), z nepřeberného množství více či méně zbytných doplňků bychom po třičtvrtěroční zkušenosti ještě sáhli po samočinných stěračích – ovládat stírání archaickým ovladačem vlevo je trochu mrzuté.

Kdyby to šlo, vyměnili bychom ještě postarší pětistupňový automat za nový sedmistupňový, taková možnost ale není, dostane ji až nový agregát 250 CDI. I ten bude jistě daleko lepší volbou než občas dýchavičný a hlučnější motor 2,2 l/125 kW, na druhou stranu celé pohonné ústrojí odvedlo dobrou službu svým bezproblémovým provozem, nízkou spotřebou oleje (do 1. servisní návštěvy včetně záběhu jsme dolévali pouhý litr!) i rozumnými nároky na naftu. Převodovka s pěti stupni je dnes již za zenitem, kromě delší pětky na dálnici (nebo ještě lépe šestky) bychom si přáli podstatně rychlejší změnu stupňů i reakce na manuální volbu. Po výkonnějším motoru a rychlejší převodovce nevolá ani tak řidič, který si po pár tisících kilometrech na rozvážnou změnu stupňů zvykne, jako spíše samo auto, jehož vynikající podvozek tak nemůže naplno vyniknout. Tuhá karoserie, doslova perfektní zavěšení kol, jedno z nejlepších řízení ve střední třídě (a nepočítáme-li roadster SLK, tak i absolutně u vozů značky Mercedes), neslábnoucí brzdy, nečekaně dobrá trakce, to vše se stalo příjemným překvapením u třídy C. Ačkoliv na to trochu usedle působící „céčko“ v provedení Elegance nevypadá (verze Avantgarde s dravější přídí lépe odpovídá stylu vozu), dokáže potěšit i náruživého šoféra. Až nám přišlo škoda, že zde chybí sportovní režim ESP, který by dovolil větší prokluz kol za zhoršených podmínek jako u „trojkového“ BMW. Perfektně vyvážený (naměřené rozložení hmotnosti na nápravy 49,8:50,2) a poslušný mercedes by si to zasloužil. Ovšem nutno dodat, že na rozdíl od BMW drží mercedes laťku komfortu stále velmi vysoko, a díky tomu hodnotíme jeho podvozek lépe.

Naložit sem horu zavazadel znamená zvážit, co kam dát.

Typickou vlastností starých dobrých mercedesů byla i jejich spolehlivost, která s příchodem elektroniky dostávala vážnější trhliny. Majitelé legendárních vozů řad 123 a 124 z 80. a 90. let s nostalgií vzpomínají na nezničitelné podvozky a v druhém případě i na korozi jako zcela neznámý jev popisovaný jen u konkurenčních aut. „Naše“ céčko však ukazovalo, že i v dnešní době je spolehlivost a bytelnost patrná z důvěryhodné konstrukce důležitou vlastností. Počínaje faktem, že např. na rozdíl od kombi VW Passat či Opel Astra jsme nemuseli za celou dobu do servisu na neplánovanou návštěvu (u volkswagenu kvůli problémům s elektronikou a rozbitým xenonem, v případě opelu „díky“ vadnému čidlu ABS, kvůli němuž byla nutná výměna celého ložiska). A konče poznatkem, že mercedesy jsou i nadále stavěny z poctivě tlustého plechu (takže střecha bez potíží odolá na rozdíl od mnohých konkurentů podzimnímu bombardování kaštany) a mají dobře chráněný podvozek.

Ucházející pneumatiku naštěstí spolehlivě zalepila lepící sada, dodávaná místo rezervy.

Na závěr testu jsme zajeli do servisu firmy A.T.U, abychom s tamními odborníky provedli nezávislou kontrolu opotřebení po ujetí 35 000 km. Ke škodě novinářově, ale k radosti případných majitelů jsme nezjistili žádný problém kromě mírně mechanicky poškozeného vlnovce výfuku, o který jsme zřejmě zavadili při překonávání nějaké terénní překážky. Tlumiče vykazovaly opotřebení mezi 73 (nejhorší vpředu) a 90 procenty (nejlepší vzadu), brzdy, pohonné ústrojí i náplně byly zcela bezproblémové. Mírnou korekci vyžadovala pouze sbíhavost na zadní nápravě. To není špatný výsledek po devíti měsících v redakčním provozu, co říkáte? Ke stejnému závěru jsme dospěli i u spotřeby paliva: celkový průměr činí 8,1 l, běžně se dalo s mercedesem jet i za 7,5, rekord při dovolenkovém tempu (ovšem se zátěží 200 kg) činil 6,2 l na tisícikilometrovém úseku.

Trampoty jsme s autem neměli téměř žádné, ani prohlídka v servisu neodhalila žádný problém, až na poškozený vlnovec výfuku, o který jsme zřejmě někde zavadili.

Výborně hodnocený Mercedes C 220 CDI měl samozřejmě i celou řadu chyb, k nimž jsme se vyjadřovali v průběhu testu a na závěr jsme je shrnuli do přehledu podle důležitosti. Kromě již zmíněných mezer u letitého pohonného ústrojí to je jen průměrný objem zavazadlového prostoru včetně těžké příčky mezi sedadly, s níž si slabší žena jen sotva poradí (viz č. 9/2008), z praktického hlediska je škoda, že vůz nemá světla pro denní svícení (na rozdíl od A4, „trojkové“ řady a nově i octavie), takže zcela zbytečně svítí xenony a ještě si přisvětluje mlhovkami. Poměrně důležitým negativem, které mercedes znevýhodňuje proti konkurenci, je absence verze 4x4 – provedení 4Matic se dodává až k šestiválci 320 CDI.

Když ovšem vedle toho shrneme všechny klady a příznivé dojmy z provozu, vychází nám Mercedes třídy C jako velmi kvalitní a i z cenového hlediska až překvapivě vstřícný automobil nejen pro podnikatele, ale také pro rodiny. Z tohoto pohledu můžeme k negativním rysům přidat i vlastnost, pro kterou mercedes jistá skupina zákazníků naopak vyhledává, a sice image luxusního, až trochu výstředního zboží po ty nejbohatší. Sousedi si možná budou šeptat cosi o zazobaném majiteli, který neví, co s penězi, třebaže ve skutečnosti cena o tolik nepřevyšuje superb či mondeo a provozní náklady jsou srovnatelné, ne-li nižší. Ale nad to se může majitel „céčka“ povznést. Má přece mercedes...


TECHNICKÉ ÚDAJE:
Karoserie
Délka x šířka x výška 4596 x 1770 x 1459 mm, rozvor 2760 mm, pohotovostní/celková hmotnost 1630 (test. exemplář 1719 kg)/2160 kg. Zavazadlový prostor 0,485/1,500 m3, objem palivové nádrže 66 l.

Podvozek
Vpředu náprava McPherson, vzadu víceprvkový závěs, brzdy kotoučové, vpředu s vnitřním chlazením. Pneumatiky 205/55 R 16. Pohon zadních kol, pětistupňová samočinná převodovka.

Motor
Přeplň. vznětový řadový čtyřválec, čtyři ventily na válec, zdvihový objem 2148 cm3, největší výkon 125 kW (170 k) při 3800/min, točivý moment 400 Nm při 2000/min.

Jízdní výkony
0–100 km/h               8,8 s
Nejvyšší rychlost        220 km/h
Spotřeba                   9,2/5,3/6,8 l/100 km

Cena
C 220 CDI Classic
na začátku testu         960 000 Kč
nyní                          854 000 Kč

Testovaný exemplář          1 159 043 Kč
nyní                                 1 036 823 Kč

Současná cena (odhad)        726 000 Kč

• Mercedes C 220 D
  
• Mercedes C 220 cdi
  
• Mercedes C 350
  
• Mercedes E 320 cdi
  
• Mercedes E 63 amg
  
• Mercedes G 320
  
• Mercedes GLK
  
• Mercedes R320
  
• Mercedes SLR McLaren Stirling Moss Edition
  
• Mercedes-Benz C 220 CDI Elegance po 20 000 km
  
• Mercedes-Benz C 220 CDI Elegance po 35 000 km
  
• Mercedes-Benz C 220 CDI Elegance po 5 000 km
  
• Mercedes-Benz C 250 CDI Coupé
  

• Audi A4 2.7 TDI multitronic
  
• Mercedes-Benz C 220 CDI Elegance po 20 000 km
  
• Mercedes-Benz C 220 CDI Elegance po 5 000 km
  
• Audi A5 Sportback 2.0 TDI
  
• Mercedes-Benz CLC 200 K
  
• Mercedes-Benz C 200 CDI AMG Style
  

	Testy a jízdní dojmy: Volkswagen Golf 1.4 TSI, Honda Jazz 1.4, Škoda Octavia 1.8 TSI, Kia Magentis 2.0 CRDi, Dacia Logan MCV 1.5 dC Představujeme: IFR Aspid Story: Ropa Fascinace: Mercedes-Benz 300 SEL AMG Cestopis: Malajsie